Balada o očích myslivcových
Skákal pes přes oves,
přes zelenou louku,
šel za ním myslivec,
péro na klobouku.
V jedné ruce brokovnici
mysliveček třímá,
v druhé potom slivovici,
má mžitky před očima.
Poslala ho jeho stará
pro kus masa do hrnce,
když chce žrát, tak ať se stará
a počíhá si na srnce.
V obilí se mihlo zvíře,
myslivec hned zvedá pušku,
vystřelí naň v dobré víře,
ač podroušen, má dobrou mušku.
Teskně šumí v dálce bory,
místo srnce pes zde leží,
zasažen byl do komory,
srnec polem k lesu běží.
Myslivec přísahá do nebe.
„Nepůjdu lovit víc opilý!"
Vylije alkohol za sebe
a odhodí flintu do obilí.
Neházej flintu do žita,
(či co to zde roste na poli)
když flinta je stále nabitá
- tak leží tu teď dvě mrtvoly.
