Starý horal
Před dnešním cílem pyšně stojí
a nevypadá že se bojí,
hrdý sokol, dávno však pryč jsou časy,
kdy kaštanové své měl vlasy.
Teď malý stařík, hlavu šedou,
jenž ví kam všechny cesty vedou,
shrbený, leč nepokořen,
zmučený, však neumořen,
Stojí a na vrchol před sebou pohlíží,
přes svůj věk stále má své oči ostříží.
A hlava se mu zatočí
a slzy stoupnou do očí,
když pohlédne na ten kolmý sráz,
kde leckdo si jistě zlámal vaz,
kdo dokázat chtěl sílu svoji.
Však teď v sokolském stejnokroji,
na úpatí starci srdce buší,
že slyšet by je mohli snad i hluší.
Přepadne starce lehká závrať,
jsou cesty z nichž už není návrat.
Snad jindy...Dneska je to tutovka,
na Petřín že doveze ho pohodlná lanovka.
