Koníčky a úchylky
Mé koníčky by se daly rozdělit do dvou skupin - na ty, na které mám čas, a na ty na které čas nemám. Momentálně všechny koníčky patří do druhé zmíněné skupiny.
Nicméně úplně bledě na tom s časem také zatím nejsem, čili se mým životem kdykoliv je to jen trochu možné prolíná moje hlavní záliba - biologie. Když jsem se v osmi letech začal zajímat o brouky, byl jsem fascinován hlavně jejich rozmanitostí. Entomologie je koníček velice komplexní, kombinuje v sobě prastaré pudy muže-lovce s precizností hodináře, zvídavostí vědce, obratností Indiana Jonese atd. Krom toho se člověk musí nutně zajímat i o zbytek přírody, tedy rostliny, biotopy, o počasí nemluvě. A pak už je to jen krůček k tomu, aby se člověk do biologie nenávratně zamiloval a byl ochoten ji věnovat nezanedbatelný kus volného času. Nedostatek literatury vedl mne k myšlence vytvořit vlastní atlas hmyzu, a když jsem se seznámil s počítači a internetem, byl plán jasný. Původní koncept atlasu českého hmyzu se ovšem poněkud zvrtnul a přerostl do krapet jiných dimenzí, nicméně nezalekl jsem se (a možná to byla výhoda toho, že jsem se nedostal ke studiu biologie - bez patřičných vědomostí jsem si ze začátku spousta budoucích komplikací zdaleka nebyl vědom) a celý projekt - samozřejmě v současné době práci mnoha let a mnoha lidí (tedy alespoň co se obsahu týče, programování je z 99% moje práce) - najdete na adrese http://www.biolib.cz/.
Poslední dobou entomologie přeci jen trochu ustupuje jinému koníčku - paleontologii, protože bouchání kladivem do kamení přináší daleko větší uvolnění od starostí všedních dnů, navíc se zde dostatečně poučenému amatérovi (zatím nejsem ovšem ani to) může podařit přispět k vědeckému bádání. Sbírku mám pečlivě nafocenou, zanesenou do databáze včetně přesných údajů o místě nálezu, rozměrů vzorku atd. a tento katalog zpřístupňuji odborníkům.
Dalším koníčkem je záliba ve filmové hudbě a sběr originálních CD, kterýchžto mám momentálně zhruba 2000. Tento koníček sice zabere méně času, ale pochopitelně více leze do peněz. Dle některých známých a příbuzných se nejedná o koníček, nýbrž úchylku. Evidentně z nich mluví závist. S předchozím úzce souvisí i láska k filmové tvorbě, přes kterou jsem se k filmové hudbě dostal a která samozřejmě přetrvává dodnes, akorát naráží na úskalí, že při práci se lépe poslouchá hudba, než kouká na film. Nicméně najdu-li si čas, rád se na film podívám, přičemž spektrum oblíbených žánrů není kdovíjak úzce omezené, ačkoliv jistý pud sebezáchovy před extrémně komerčnější či extrémně artovou tvorbou mám. Zajímám se i o animovaný film a zejména pak o japonský. Takový Rurouni Kenshin, nebo Legend of Galactic Heroes, joj!
Zbytek koníčků pouze stručně...
Sbírka mořských neřádů - usušení krabi už pomalu ztrácejí svůj osobitý mořský odér a sbírka ulit mlžů, plžů a jiných prevítů, byť nikterak velká, je vedle sbírky kamenů jednou s chloub mé rezidence. Byť nikterak velké. Oproti tomu sbírka brouků (na kterou se mi proti všem předpokladům nikdy nepodařilo nalákat nějakou slečnu), je obdivutěsně zavřena ve skříni, aby na ni nesedal prach, mol a rušník muzejní.
Ke koníčkům a úchylkám takzvaně mimopokojovým potom patří zejména turistika, která se ovšem často z časových důvodů redukoval na každoroční pochod Praha-Prčice, což je jakýsi 75 kilometrový sebedestruktivní obřad praktikovaný zásadně v co nejméně vhodné obuvi, v čemž jsem dosáhl jistého mistrovství. S blížícím se stářím už raději volím procházky kratší, převážně paleontologické.
Když je hlad a čas, není vzácností, že si cosi uvařím - jedná se přitom často o pokrmy mnohem komplexnější než čínská polévka, ačkoliv nad složitost rozličných minutek, těstovin a čín také zabrousím jen vzácně. Mou specialitou jsou potom pseudokarbanátky podle Zii, jejichž výrobní postup je tak tajný a nepopsatelný, že ho vynechám.
Ke koníčkům minulým patřilo horolezectví a speleologie, které v poslední době zkomplikoval hlavně fakt, že ze skal padám a do většiny jeskyní nevejdu. Tragédie.
